Jeden den mezi krátery

Jedna z deseti skupin se na letošní Expedici věnuje biologickému a chemicko-fyzikálnímu výzkumu  kráterů vzniklých po střelbě tanků v dnešní oboře Židlov. Právě díky činnosti armády a neustálému ničení půdy vznikl paradoxně ekosystém na české poměry unikátní.

Probudí mě zpěv ptáků a kapitán skupiny Jakub Fojtík (15 let), který mne prosí o rozdělání ohně. Je něco kolem osmé a celá expediční  skupina usedá kolem ohně. Rozdává se rýžová kaše.  Potom Jakub  představuje plán trasy, která nás dnes čeká. Se skupinou vyrážím na první lokalitu, která se bude zkoumat. Vcházíme do obory Ralsko a nacházíme první kráter naplněný vodou, historický pozdrav od dvou armád -  Československé lidové a té  sovětské, která zde měla tankové střelnice.  Z nich se střílely rakety a střely, které dopadaly na zem a vytvářely v zemi jámy. Teď je zde už jen krajina připomínající step a v ní schované zarostlé krátery.

Výzkum, který skupina provádí, se rozděluje na několik částí. Nejprve se kráter měří a jeho poloha se zanáší na mapu pomocí GPS. Poté se rybníku začnou věnovat hydrobiologové, kteří určují   například larvy brouků, které ve vodě žijí. Po nich si na své přijdou chemicko-fyzikální pracovníci. Ti sbírají vzorky pro pozdější analýzu. Spolupracují se Státním ústavem pro výzkum radiace. Z půdy například určují dusičnaté anionty, z vody Ph a  informace dávají do souvislosti s výskytem ruderálních rostlin.

Z každé části jsem si něco zkusil. Nejvíc mě asi bavilo lovení vodních tvorů. Problém jsem měl, stejně jako ve škole, s chemií.  Musel jsem jim nakonec vyjádřit hlavně obdiv.

Sledujte zde na webu aktivity i dalších skupin a nezapomeňte se podívat po prázdninách na web Přírodní školy, jak výzkum průzkumníků kráterů a dalších skupin dopadl.

adlus

foto: Karel Kudláček