Poprvé na Expedici, poprvé kapitánkou

Johana Němečková (19) je studentkou sedmého ročníku osmiletého gymnázia. Předchozí rok strávila v Americe, kde studovala, a na Přírodní školu nastoupila na začátku tohoto školního roku. Letošní Expedice je její první Expedice a zároveň i její poslední. Přesto se rozhodla stát se kapitánem skupiny, jež se věnuje dokumentaci svátků a tradic na vesnicích. Ochotně přijala naši nabídku na rozhovor. 



Na začátek bych se tě zeptal, jaký je to pocit - být tu poprvé a rovnou v roli kapitánky? 
Je to vtipný. Když jsme se měli na Expedici připravovat, tak to bylo vždycky: kapitán by měl dávat nějaké profi rady, já jsem se ale vůbec ptala, jak to funguje a byla jsem spíše v takové primánské (studenti prvního ročníku ) pozici.

Byla jsi zvolena nebo sis tu pozici vybrala?
Tak napůl. Chtěla jsem to zkusit a tohle byla jediná šance. Také mi to přijde jako výzva. A do toho třeba Ema, která by určitě taky byla super kapitánka, odjíždí do Francie , takže to byla trochu vyřazovací metoda.

A myslíš, že je pro tebe výhoda, že jsi starší, než ostatní a z toho důvodu tě  respektují?
Jakože kdyby byla primánka kapitánka, tak jestli to má těžší? Jestli vidíš, že k tvojí autoritě přispívá, že jsi starší než ostatní?
Asi docela jo. Myslím, že v tom je docela rozdíl, když jsem ve skupině já s Emou, nebo když tam jsou terciáni nebo primánky, tak to je no… Asi to je rozdíl.

Vidíš v roli kapitána nějakou odpovědnost, že se máš starat o tu skupinu?
Jo, no, různě, protože například musím domlouvat  věci okolo nebo mám na starost , aby to celý nějak fungovalo. Například musím zavolat lidem, domluvit s nimi schůzku, vybrat trasu a vymyslet to tak, aby to časově vycházelo. Pořád trochu na vše myslím a stále chci, aby naše  práce k něčemu byla, abychom vážně něco udělali. Taky aby to ve skupině fungovalo, všichni se cítili dobře a navzájem jsme se přátelili. Vyrovnávat trochu i  náladu.

Jak bys hodnotila první den, když jste pracovali v Březince? Byl úspěšný?
Bylo to takový neplánovaný, protože původní plán bylo být v muzeu v Bělé pod Bezdězem, pak nám to ale odřekli. Na výzkum v Březince jsme se tak nemohli připravit. Nakonec jsem  získali i přístup ke kronice a mluvili jsme delší dobu s paní Jitkou,(jedna z respondentek) Už po tom jednom dni vidím velký progress, jak dokážeme vést rozhovory, jak se dokážeme zeptat. První den jsme byli vyděšení, že se  máme někoho neznámého ptát či se s ním bavit.Myslím, že už to je velká změna.

Jak vznikal dotazník a jak s ním pak pracujete v terénu?
Podle mě to není příliš dotazník, má to být jednoduše povídání na různá  témata. Každý z nás má  svoje  téma, na které se zaměřuje. To pak sám zpracuje do článku. Zároveň jsme se snažili o vyvážení, abychom neměli moc podobná témata na zpracování. Rozhovor vede jen jeden člověk, a při zpracování je pak každý zodpovědný za  svou část.

Jak bys hodnotila vstřícnost dotazovaných, odmítali vás z větší části?
Je  dobrý, že nebyl nikdo, kdo by nás odmítl. Někdy se děje, že zvoníme a nikdo nepřijde, ale když už se s někým začneme bavit, tak si s námi povídá. Tady v Sudoměři je to vážně extrém, lidi jsou vstřícní a povídají si s námi celé hodiny. Taky  v Březince nás jedna paní pozvala na verandu,  kde jsme si s ní dlouho povídali.

S čím se jako kapitánka potýkáš, jaké problémy jste za ty dva dny měli?
Podle mě problémy zatím moc nejsou. Je fakt, že členové skupiny jsou nadšení,  jen občas se někdo ozve: “Jak je to daleko, můžeme tu ležet celý den a flákat se?” ale pak stejně jdou a pracují.  Jsou to je jen miniaturní problémy. Někdo si občas postěžuje, ale o nic nejde.

Narazili jste už na nějaké problémy? 
Někdy  je náročné domlouvání schůzek. Respondent např.  zruší schůzku, že on má čas, když ho nemáme my. Včera  jsme nejdříve šli spát někam k nádrži, ale odtud nás vyhodil nějaký pán, že se tam nesmí spát. Různě jsme pak chodili a snažili jsme se najít jiné místo. . Vůbec se nám to nedařilo, různě jsme se ptali. Nakonec jsme zavolali starostovi,  který nás nechal nás spát v místní klubovně, kde je to super.

Nezbývá než popřát hodně štěstí do další práce a já se tímto s tebou loučím.


daste