Ze zaniklých vesnic na šroťák a k umění

O skupině, jež hledá zaniklé vesnice a vymýšlí do  nich vhodné umělecké intervence, jsme psali  v jednom z předchozích článků. Zmiňovali jsme mj. to,  že  k hájovně Šlapka plánují studenti umístit s využitím kovových šlapek od kol paroží dvanácteráka. Stane se tak jednou ze sedmi plánovaných instalací do krajiny.

“Podáš mi prosím pilku na železo?” “Jasně! A podal bys mi to kladivo? Chci zkusit ten šroub z kola vymlátit,” odpovídá. Konverzace je napůl přehlušena řezáním pily do dřeva a šmirglováním vytvarovaných kravských a koňských hlav.

Se zaujetím jsem se na hlavy zeptal: “Nápad je podobný jako před několika lety, kdy jiná skupina umístila do krajiny pět instalací.” odpovídá mi jedna z mladších studentek. Zmíněná skupina umístila instalace v roce 2012 na pět lokalit . Jednou z nich bylo prosklené okno zavěšené na stromě nebo čište bílá židle s malbou a textem na vyhlídce nad zaniklou vesnicí Křída. Další ze studentů Ondra během okusování tužky uvažuje, jak velký by měl být dřevěný kříž, který plánuje umístit do zaniklé vesnice Proseč. Zároveň uvažuje jakou barvu použít. “Byla by hezká světlá, ne bílá, aby se odlišil od křesťanského znaku,” vysvětluje. “Bude to často vystavené slunci a všemu počasí, takže žlutá by mohla brzo zaniknout,” oponuje návrhu na žlutý lak.

Pro vytvoření instalace do hájovna Šlapky se kapitán skupiny Jirka rozhoduje sehnat stará kola. Stará kola shánějí od obyvatel Bělé pod Bezdězem. Zanedlouho přijíždí auto a z něj vyskakují nadšení studenti, vrátili se se dvěma koly a nezaplatili za ně ani korunu. S radostí si berou kladivo a kleště a své cennosti si hodlají získat silou. Po pár úderech a páčení mají, co chtějí. Šlapky od kola.

Přebytečný kovový materiál z kol studenti naloží s do auta a tři z nich pak  vyrážejí do blízkého sběrného dvora, a to i přestože zde mohou nepotřebný materiál  odkládat jen místní.  Delegace složená z vedoucího práce a kapitána jde žádat o možnost výměny zbytků kol za jiný materiál, který by mohli využít. Krátce na to se vrací s úsměvem na rtech. Povolení uděleno. Zbytky z kol  dali na určené místo a pustili se do jednoho z kontejnerů na kov, aby tam prohlíželi předmět za předmětem.  Vzít si cokoliv jiného než pevnou obuv znamenalo namočit si nohy ve vodě smíchané s rzí.

“Podáš mi prosím to brzdné kolo?” “Mám moc krátké ruce, tam nedosáhnu, ” dodává se smíchem Jiří. Kromě brzdného kola se našly i lucerny. “Ty prostě musíme mít,” reaguje další student s nadšením. S nově získanými poklady odjíždíme ze sběrného dvora zpět na základnu.

Zvuk řezání dřeva a čerstvá vůně pilin vychází od chatek této skupiny nepřetržitě. Každý ze studentů pracuje na vlastní instalaci. Ondra právě sestavuje žebřiňák, který pak umístí na místo zaniklé vesnice Ostrov.  “Stávají se z nás husité,” vtipkují mezi sebou. “Mohli bychom na ten žebřiňák přidat kříž, rozvěsit zapálené lampy kolem a zpívat Kdož sú boží bojovníci,” smějí se ostatní.

daste