Příběhy z našich cest: Biokrátery vs. jídlo & Odplata
Když jsme první týden šli na průzkum vesnice se jménem Proseč, uviděli jsme na cestě známé batohy skupiny Biokrátery. Maxe s Markem napadlo, že by byla legrace, kdybychom jim vyházeli věci z batohů. A tak tričko Adama Lustiga skončilo na nedalekém křoví společně s jeho ponožkami a vybalili mu také spacák a karimatku. Pak jsme vyrazili na průzkum.
Po skončení průzkumu jsme se vydali na společný oběd s Biokrátery. Hned, jak jsme přišli na místo srazu, zdálo se nám, že něco není v pořádku, protože se členové Biokráterů i přes své neúspěchy (většina jejich kráterů totiž byla vyschlých) tvářili spokojeně. Když jsme ale zjistili, že nám chybí taška s jídlem, začaly mezi oběma skupinami menší rozbroje. Po chvíli mučení jsme z nich vypáčili, že prý tašku ukradli zubři. Začalo hledání. Chvíli jsme tašku hledali s mrazivou představou budoucího nedostatku jídla a pak ji konečně jeden z nás našel. A tak jsme se, už s plným břichem, vydali na místo, kde jsme stanovali.
Když jsme však na sraz oběda došli dříve než oni, spatřili jsme něco, co mohlo k naší pomstě posloužit dokonale: jejich nevyzvednuté, opuštěné jídlo, určené pravděpodobně na večeři. S nápadem, jak všechno provést, přišla vedoucí naší práce, paní učitelka Anežka K. Jídlo jsme schovali do nejbližšího houští (aby se nemuseli trápit zase až tak dlouho). Než se archeologové vrátili, vymýšleli jsme rafinovanou lež, proč tady jejich jídlo není. Když se vrátili, řekli jsme jim, že jim ho sežrali zubři. Anežka K. začala vysvětlovat, že pro zubra je dost velký důvod ukrást pečivo, když mu voní a když dlouho nejedl. Archeologové nám ovšem nevěřili a rozutekli se a začali prohledávat okolní houští. Hledali dlouho, jen co je pravda, ale nakonec své pečivo i s ostatním jídlem našli. Na naši adresu padlo několik výhrůžek, ale jinak se archeologové k ničemu neměli. Společně jsme se nakonec udobřili a začali jíst, protože přijel Horracio s obědem.
Po skončení průzkumu jsme se vydali na společný oběd s Biokrátery. Hned, jak jsme přišli na místo srazu, zdálo se nám, že něco není v pořádku, protože se členové Biokráterů i přes své neúspěchy (většina jejich kráterů totiž byla vyschlých) tvářili spokojeně. Když jsme ale zjistili, že nám chybí taška s jídlem, začaly mezi oběma skupinami menší rozbroje. Po chvíli mučení jsme z nich vypáčili, že prý tašku ukradli zubři. Začalo hledání. Chvíli jsme tašku hledali s mrazivou představou budoucího nedostatku jídla a pak ji konečně jeden z nás našel. A tak jsme se, už s plným břichem, vydali na místo, kde jsme stanovali.
Ondra Martínek (12 let)
Dokumentace zaniklých vesnic v oblasti bývalého
vojenského výcvikového prostoru Ralsko, výzkum intenzity radiace
vojenského výcvikového prostoru Ralsko, výzkum intenzity radiace
Odplata
Časně ráno jsme vyrazili na lokalitu Olšina a na jednom blízkém rozcestí jsme později měli mít společný oběd s archeologickou skupinkou. Věci jsme si nechali u zmíněného rozcestí a vyrazili na výzkum. Kolem našich věcí se pohybovala skupinka archeologů, jelikož zrovna zkoumali stejnou lokalitu. Jeden nejmenovaný člen ze skupiny Archeologie nám rozházel věci z batohů a ukradl toaletní papír. Tato skutečnost nás velmi pobouřila, a proto jsme se rozhodli se jim pomstít, ale nevěděli jsme jak na to.Když jsme však na sraz oběda došli dříve než oni, spatřili jsme něco, co mohlo k naší pomstě posloužit dokonale: jejich nevyzvednuté, opuštěné jídlo, určené pravděpodobně na večeři. S nápadem, jak všechno provést, přišla vedoucí naší práce, paní učitelka Anežka K. Jídlo jsme schovali do nejbližšího houští (aby se nemuseli trápit zase až tak dlouho). Než se archeologové vrátili, vymýšleli jsme rafinovanou lež, proč tady jejich jídlo není. Když se vrátili, řekli jsme jim, že jim ho sežrali zubři. Anežka K. začala vysvětlovat, že pro zubra je dost velký důvod ukrást pečivo, když mu voní a když dlouho nejedl. Archeologové nám ovšem nevěřili a rozutekli se a začali prohledávat okolní houští. Hledali dlouho, jen co je pravda, ale nakonec své pečivo i s ostatním jídlem našli. Na naši adresu padlo několik výhrůžek, ale jinak se archeologové k ničemu neměli. Společně jsme se nakonec udobřili a začali jíst, protože přijel Horracio s obědem.
Matyáš Spěváček (15 let)
Biologický a chemickofyzikální průzkum kráterů
vytvořených dopadem střel na vojenské střelnici zaniklého vojenského prostoru Ralsko
Biologický a chemickofyzikální průzkum kráterů
vytvořených dopadem střel na vojenské střelnici zaniklého vojenského prostoru Ralsko
Expediční reportér přináší příhody a příběhy různých autorů
od jednotlivých výzkumných skupin, které během bádání v terénu zažili.
od jednotlivých výzkumných skupin, které během bádání v terénu zažili.