Příběhy z našich cest: Těžká cesta pro vodu

Druhý den v terénu jsme zjistili, že kvůli vedru z prvního dne už nemáme dost vody, abychom vydrželi do oběda, kdy nám ji dovezou. Tehdy jsme tábořili u lesa, který ležel kousek od lokality Olšina. K snídani jsme vařili rýžovou kaši z posledních zbytků pitné vody. Náš druhý vedoucí práce (kromě Anežky K.) Karel Kudláček našel studánku, která byla zhruba 1 kilometr od našeho tábořiště. Proto jsem se s Karlem K., Tomášem M. a Otou S. vydal s hromadou prázdných pet lahví onu studánku hledat.


Cesta vedla zpočátku lesem přes roklinu a my museli jít přímo přes ní, jelikož se nedala obejít. Po zdolání rokliny nás čekal pochod ve vysoké trávě, v níž byly vidět rozpadlé budovy zaniklých vesnic. Když už jsme si říkali, že je to nejhorší za námi, tak přišel velký spád dolů a hledaná studánka byla samozřejmě až úplně dole. Museli jsme kopec sejít, a že byl všude hustý les, to opravdu moc nepřispívalo k jeho schůdnosti. Cestou jsme vyplašili šustěním a praskáním lahví několik srnek.

Nakonec jsme sešli dolů a studánku objevili. Karel K. s sebou vzal kapesní filtr na vodu a vodu jsme následně přefiltrovali do pet lahví. Sice jsme málem kvůli nepříznivému terénu a silně svítícímu slunci nedošli zpátky, ale nakonec jsme náš úkol splnili a členové skupiny, kteří na nás už čekali se sbaleným táborem, nás za to patřičně pochválili.

Matyáš Beránek (12 let)
Biologický a chemickofyzikální průzkum kráterů vytvořených
dopadem střel na vojenské střelnici zaniklého vojenského prostoru Ralsko

Expediční reportér přináší příhody a příběhy různých autorů
od jednotlivých výzkumných skupin, které během bádání v terénu zažili.