Příběhy z našich cest: Z deníku kulturní antropoložky
Je to teprve dva dny, co jsme vyšli ze základny v Bělé, ale myslím, že snad každý mi dá za pravdu - pocitově už je to tak měsíc! Před 24 hodinami jsme vkročili na kouzelnou půdu Sudoměře, kde jsme měli přespat. Neměli jsme nejmenší tušení, že nás tahle neprůjezdná vesnice (tak rychle!) adoptuje.
Ráno jsme už z okna našeho druhého patra viděli tradiční „pánský klub“, který se schází u Františka v 7:30 na kávu. Pozvání se rozhodně nedalo odmítnout. Naše rozpláclé buchty k snídani doplnil ještě meruňkový koláč paní starostové a buchty od paní Šturmové! V rámci snídaně jsme i vyzpovídali místostarostu pana Dvořáka - nechyběly rady do života, ani tipy na vdavky.
Kluci hrdinně odjeli zachránit zdejší studánku, Markétka s námi obešla vesnici a dala nám tipy, za kým jít dělat rozhovory. Přidružila se k nám bývalá učitelka, která působila na zdejší škole. Vyprávění o její rodině stvořilo kulisy vesnického příběhu a pomohlo nám poznat spoustu jeho důležitých postav.
Zatímco na mě pálil David svoje profi novinářské otázky, obhlédli ostatní statek a kravín u jednoho ze synů bývalého starosty. Když jsem je hledala, popis „bílý dům s pavlačí“ nestačil. Tak jsem se totiž dostala do cizí ohrady s koněm. Přijel Horák a Matouš s obědem a odvezli nám reportéra Davida. Poledňák jsme strávili kempením na dětském hřišti na návsi. Paní Lenka se u nás stavila i s dcerkou Sofinkou a psem Speedym. Má prý „nejkrásnějšího a nejsvalnatějšího muže“ ve vesnici.
Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky. My jsme šli ke Štrosům (zítra mají 60 let výročí svatby). Hodně silně se jich dotkla kolektivizace, a tak se i jejich líčení historie lišilo od líčení paní učitelky.
Druhá skupinka šla ke kouzelné babičce Novákové. Ema zjistila, že má umělé zuby. Samotná babička na skupinku taky udělala dojem. Hlavně teda na paní učitelku Vlaďku. Že je tak svérázně svá. I svým slovníkem. František s pár dobrovolníky uvařil k večeři svou legendární bramboračku. Pak jsme šli za Lenkou na koně. Kovbojové z Prahy jsou na návsi celkem svátek. Zapřisáhli jsme se, že se tím nebudeme chlubit jiným skupinám.
Blíží se večer, co teď? Jako správní výzkumníci do hospody! Tam samozřejmě čepuje František. Starosta nám sehnal přes Pepu míč. František nám dal chipsy. Viktor strávil podstatnou část svého večera háčkováním šňůry. Hráli jsme nohejbal s Pepou. Bylo to fakt vtipný a idylický! Starosta si ještě pokecal s Vlaďkou a Emou. O své dceři, drogách i mistrovství na motorkách.
Jarda říká, že takhle vypadá kulturní antropologie – přijdeme do vesnice a během jednoho dne se zorientujeme v celé vztahové síti. Kdo s kým, kdy, co… a nejlépe dvě generace dozadu.
Vlaďka okouzluje celé davy. Myslivce, starostu,… a spoustu dalších.
Zapadá slunce nad naším malým světem. Vlaďka spéká tři rošty. Žofka si čte Blesk. Nikolka staví hrad. Ostatní hrajou kenta. Silně citově dotknuti mluvíme o svých nových známých. Bez přehánění a s trochou patosu můžu říct, že jsme tu doma. Ach, díky, matičko drahá sudoměřská!
Ráno jsme už z okna našeho druhého patra viděli tradiční „pánský klub“, který se schází u Františka v 7:30 na kávu. Pozvání se rozhodně nedalo odmítnout. Naše rozpláclé buchty k snídani doplnil ještě meruňkový koláč paní starostové a buchty od paní Šturmové! V rámci snídaně jsme i vyzpovídali místostarostu pana Dvořáka - nechyběly rady do života, ani tipy na vdavky.
Kluci hrdinně odjeli zachránit zdejší studánku, Markétka s námi obešla vesnici a dala nám tipy, za kým jít dělat rozhovory. Přidružila se k nám bývalá učitelka, která působila na zdejší škole. Vyprávění o její rodině stvořilo kulisy vesnického příběhu a pomohlo nám poznat spoustu jeho důležitých postav.
Zatímco na mě pálil David svoje profi novinářské otázky, obhlédli ostatní statek a kravín u jednoho ze synů bývalého starosty. Když jsem je hledala, popis „bílý dům s pavlačí“ nestačil. Tak jsem se totiž dostala do cizí ohrady s koněm. Přijel Horák a Matouš s obědem a odvezli nám reportéra Davida. Poledňák jsme strávili kempením na dětském hřišti na návsi. Paní Lenka se u nás stavila i s dcerkou Sofinkou a psem Speedym. Má prý „nejkrásnějšího a nejsvalnatějšího muže“ ve vesnici.
Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky. My jsme šli ke Štrosům (zítra mají 60 let výročí svatby). Hodně silně se jich dotkla kolektivizace, a tak se i jejich líčení historie lišilo od líčení paní učitelky.
Druhá skupinka šla ke kouzelné babičce Novákové. Ema zjistila, že má umělé zuby. Samotná babička na skupinku taky udělala dojem. Hlavně teda na paní učitelku Vlaďku. Že je tak svérázně svá. I svým slovníkem. František s pár dobrovolníky uvařil k večeři svou legendární bramboračku. Pak jsme šli za Lenkou na koně. Kovbojové z Prahy jsou na návsi celkem svátek. Zapřisáhli jsme se, že se tím nebudeme chlubit jiným skupinám.
Blíží se večer, co teď? Jako správní výzkumníci do hospody! Tam samozřejmě čepuje František. Starosta nám sehnal přes Pepu míč. František nám dal chipsy. Viktor strávil podstatnou část svého večera háčkováním šňůry. Hráli jsme nohejbal s Pepou. Bylo to fakt vtipný a idylický! Starosta si ještě pokecal s Vlaďkou a Emou. O své dceři, drogách i mistrovství na motorkách.
Jarda říká, že takhle vypadá kulturní antropologie – přijdeme do vesnice a během jednoho dne se zorientujeme v celé vztahové síti. Kdo s kým, kdy, co… a nejlépe dvě generace dozadu.
Vlaďka okouzluje celé davy. Myslivce, starostu,… a spoustu dalších.
Zapadá slunce nad naším malým světem. Vlaďka spéká tři rošty. Žofka si čte Blesk. Nikolka staví hrad. Ostatní hrajou kenta. Silně citově dotknuti mluvíme o svých nových známých. Bez přehánění a s trochou patosu můžu říct, že jsme tu doma. Ach, díky, matičko drahá sudoměřská!
Johana Němečková (19 let)
Odkouzlené festivity: proměny svátečního
času v 2. polovině 20. století
času v 2. polovině 20. století
Expediční reportér přináší příhody a příběhy různých autorů
od jednotlivých výzkumných skupin, které během bádání v terénu zažili.
od jednotlivých výzkumných skupin, které během bádání v terénu zažili.